ROCK & POP 10/06 - HLASOVÉ LAHŮDKY Ridiny Ahmedové

ROCK & POP 10/06 - HLASOVÉ LAHŮDKY Ridiny Ahmedové

HLASOVÉ LAHŮDKY Ridiny Ahmedové

Své debutové album Hlasem natočila bez jakýchkoli přídavných nástrojů. Od stylově spřízněných projektů se liší v tom, že zpěvačka dokáže studiový zvuk opakovat na pódiu, a to díky malé červené krabičce Boss Loopstation, která umožňuje hlasové linky libovolně vrstvit a vytvářet smyčky.

Nutno podotknout, že se jedná o inteligentní technologii, která nepřidává žádné pachutě, ve spojení s hlasem zní vřele, přirozeně a vůbec ne jako nějaký synťák. Ridina má vedle osobitého hudebního jazyka i zajímavý původ. Tatínek byl ze Súdánu, dětství trávila v alžírském přistavu Oranu, který je proslulý jako rodiště stylu rai.

Oranu se někdy říká New Orleans Středozemí. Jaké to bylo, vyrůstat v tamním prostředí?

Na dětství vzpomínám moc ráda, i když to nebylo typické Alžírsko. Chodila jsem do francouzské školy, spolu s dětmi dalších cizinců. Byla to pestrá směs všech etnik, škola byla svobodnější než tehdejší české školství, celý rok bylo teplo, žili jsme u moře. O to větší pak byl šok, když jsem se po deseti letech vrátila do Čech a setkala se s rasismem, který jsem neznala, s uzavřenějšími povahami, než jaké měli lidé v Alžírsku, tedy s chladnějším prostředím obecně. Celou střední školu jsem se z toho vzpamatovávala. Co se hudby týče, v Alžírsku byl všudypřítomný hlas a to díky Koránu. Muezzin zpíval několikrát denně, v televizi byly pořady prokládány zpívaným čtením a modlitbami. Zpěv muezzina od té doby vnímám jako nádhernou hudbu.

K vaší metodě patří nejen zpívat bez nástrojů, ale i beze slov. Album otevíráte písničkou Halekací. Kdyby měla slova, o čem by byla?

Nemám potřebu spojovat svoji hudbu se slovy, bylo by to zbytečné. Spíš vidím obrazy a barvy. Tahle písnička je taková cihlově hnědá do červena a jsou tam tři skupiny ženských, které stojí v hloučcích na hliněné návsi a mají barevné sukně, každá jinak a jinou, a vzájemně si odpovídají.

Vedle vlastních skladeb jste na album zařadila i coververzi Afro blue od Johna Coltranea. Jsou pro vás tyhle jazzové zdroje důležité?

To je jediná skladba, kterou jsem ve svých jazzových dobách zpívala bez textu, vyhnula jsem se tak častým klišé jazzových písniček o lásce. Já sem bebopu nikdy neporozuměla, předlouhá tekutá sóla pro mě nebyla pochopitelná a nedotýkala se mě emotivně, což je pro mě důležité. V jazzu mám ráda melodická, intenzivní sóla, která jsou sama vlastně písničkami – Brad Mehldau, Chet Baker, v Čechách třeka Jaromír Honzák.

Nemáte tedy přece jen nějakého instrumentalistu, s nímž byste to ráda zkusila?

Nebráním se ničemu. K některých českým muzikantům vzhlížím – Vladimír Václavek, Oldřich Janota, Dagmar Andrtová-Voňková, Petr Váša, určitě i další. Ale ti jsou zase natolik pevně ve svém hudebním světě, že nevím, jestli kdy dojde k protnutí. Ale mně stačí, že jsou.

Jedna z vašich autorských skladeb, Zrcadlová, připomíná hříčky Zap Mama. Je to náhoda?

Zap Mama trošku znám, ale nikdy jsem je moc neposlouchala. Hrála jsem si s představou zrcadlového prostoru a tohle vzniklo. Já opravdu nepřistupuju k hudbě příliš racionálně, možná je to někdy i na škodu.

Hlasových kouzelníků a a capella sborů byla celá řada, například Les Single singers, Al Jarreau a zmíněné Zap Mama. Inspiroval vás někdo z nich?

Slyšela jsem hodně vokálních kapel, jejichž hudba mě vůbec nezaujala, přišla mi třeba formálně dokonalá, ale prázdná. Určitě mě ovlivnila gospelová hudba i fascinující finská vokální tradice – syrová, mrazivá a přitom vášnivá a hypnotická hudba s minimem prostředků, často jen ro dva hlasy: Tellu Virkkala, Sanna Kurki-Suonio.

To je vlastně ta syrovější větev stylu, který u nás známe od Värtinnä. Severskou hudbu mi mimochodem připomněla vaše skladba Šílený kůň. Jako by se v ní ozývaly hlasy Inuitů.

Jestli to tak je, pak je to náhoda. Ale taky si myslím, že hudba složená z hlasů znamená návrat někam ke kořenům,ať už vědomý nebo ne. Tohle mě na hlasu fascinuje – jak je sdělný tím, že je méně ohraničený v čase i prostoru než jiná hudba, jejíž forma nás už informuje o nějakém zeměpisném i časovém rámci. Hlas je univerzální a základní zdroj a nástroj.

(rozhovor vedl Petr Dorůžka)

design: Lenka Blažejová / webmaster: Lukáš Vébr